Ekologické průmyslové politiky

Skutečnost, že lidské bytosti tvoří neoddělitelný celek s prostředím, ve kterém žijí, ukazuje integritu ekologie. Přestože lidské zásahy do přírody jsou nevyhnutelné pro kontinuitu interakcí, zásahy směřující pouze k prospěchu z přírody mají negativní účinky.

Po industrializaci začala ekologická krize v důsledku nekontrolovaného vývoje, růstu populace a urbanizace, vysoké spotřeby a množství odpadu. Přijetím této situace začíná proces transformace ekologické krize z ekologické krize na ekologickou společnost tvořit body mezinárodní agendy. Tvrdí se, že v důsledku rovnováhy mezi průmyslem a ekologií lze využít zlepšovací sílu a od 1950u se rozvíjí industrializace, které nepoškozují ekologii. Byly podniknuty konkrétní kroky se zvyšováním povědomí a vládními politikami. V důsledku rozvoje povědomí a mentality o únosnosti vesmíru skutečně zůstávají na programu udržitelné průmyslové politiky.

V důsledku kontroly znečištění a přístupů k čisté produkci spustil UNEP 1989 program Čistá produkce. V tomto procesu, Turecko nedosáhlo produkce na zvýšení povědomí o čistší a zrání. V 2010 byl učiněn důležitý krok v přechodu na čistou produkci zveřejněním nařízení o energetickém označování a nařízení o ekodesignu.

Následně byly Ministerstvu vědy, průmyslu a technologie a Generálnímu ředitelství pro produktivitu, které obsahuje, přiděleny úkoly pro přípravu, realizaci a podporu projektů. Po zavedení finanční podpory a motivačních mechanismů pro čisté výrobní projekty byl v rámci TUBITAKu zřízen Institut pro životní prostředí a čistou výrobu.

Změny v udržitelných průmyslových politikách, které se skládají z průmyslových a průmyslových procesů, jsou založeny na znečištění životního prostředí, nakládání s odpady, obnovitelné energii a změně klimatu. Pochopení, že únosnost přírody není neomezená, je realizována v důsledku hromadných úmrtí způsobených znečištěním životního prostředí. Kromě faktorů znečištění půdy, vzduchu a vody a hluku, které brání správnému přijetí ekologických hodnot, se za znečištění životního prostředí považuje i znečištění životního prostředí.

Zásadami určenými k boji proti znečištění životního prostředí jsou znečišťovatel platí, prevence u zdroje a opatrní. Čtvrtina odpadu vzniklého v důsledku průmyslových činností a zvýšené spotřeby tvoří nebezpečné a škodlivé odpady. Nakládání s odpady, které se obtížně likvidují při průmyslových haváriích a obecně, je obtížnější než nakládání s tekutými a pevnými odpady. Zdůrazňuje se však využití a recyklace. V systému 2006 byla polovina celkového odpadu vytěžena v zemích Evropské unie. Poté byly identifikovány nové strategie ke zvýšení této částky. Tyto studie přinášejí udržitelné energetické politiky. Účinnosti je dosaženo krátkodobou úsporou energie, zatímco účinným a trvalým řešením je využití obnovitelných zdrojů energie. Jeho cílem je tedy zabránit poškození fosilních zdrojů energie a ekologii.

I když počáteční investiční, provozní a údržbářské náklady jsou vyšší než fosilní zdroje energie, sluneční energie je nejvyužívanějším zdrojem alternativních zdrojů energie s nulovými náklady na palivo. Země jako Japonsko, Austrálie, Dánsko, Čína, Švédsko, Brazílie a Indie významně investují do obnovitelných zdrojů energie. Jednou z nejdůležitějších příčin globálního oteplování a klimatických změn způsobených množstvím skleníkových plynů v atmosféře jsou zvýšené emise oxidu uhličitého. Po vědomém přísunu surovin, vody a energetických zdrojů je cílem snížení uhlíkové stopy a všech faktorů přispívajících ke globálnímu oteplování.

Změna klimatu je další politický problém, který vyžaduje boj. Na konferenci o životním prostředí a rozvoji v Riu v 1992 byla přijata Rámcová úmluva OSN o změně klimatu. Kjótský protokol vstoupil v platnost v 2005 poté, co členské státy OECD přijaly povinnost snížit emise uhlíku.

Udržitelná průmyslová politika v Turecku

udržitelné průmyslové politiky v Turecku začal zájem o ekologické otázky. Ekologický zájem, který začal v 1970 Období 1973-1977 vedlo k vytvoření samostatné divize pro životní prostředí v pětiletém plánu rozvoje. Konstituce 1982 V důsledku zákona o životním prostředí chráněného látkou 56 došlo k postupnému zvyšování míry recyklace odpadu.

Turecko v užívání vodních a geotermálních zdrojů při využívání alternativních zdrojů energie je lídrem mezi evropskými zeměmi. Přesto, že patří mezi světové lídry, co se týče potenciálu sluneční a větrné energie, je míra využití poměrně nízká. V devátém rozvojovém plánu období 2007-2013 byly stanoveny cíle a cíle, a proto byly sazby rychle zvýšeny. V 2011 bylo zřízeno Generální ředitelství pro obnovitelné zdroje energie a proces byl definován a naplánován. V oblasti Národní strategie pro změnu klimatu jsou metody globálního oteplování a boje proti změně klimatu, opatření, která mají být přijata, a průmyslové změny stanoveny v krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých cílech. V Národním akčním plánu pro změnu klimatu byly stanoveny cíle a metody v rámci minimalizace emisí skleníkových plynů a zvýšení energetické účinnosti.